Senzor detekuje fyzikální vlastnost a převádí ji na signál. Teplota, tlak, vzdálenost, světlo, zvuk, zrychlení, magnetické pole: pokud to lze měřit, existuje pro to senzor. Roboti používají senzory k vnímání světa. Bez senzorů je robot slepý, hluchý a necitlivý.

Senzory se dodávají v mnoha formách. Termočlánek převádí teplotní rozdíl na napětí. Fotodioda převádí světlo na proud. Akcelerometr převádí zrychlení na změnu kapacity. Lidar převádí dobu letu záření na vzdálenost. Každý senzor má dosah, rozlišení, přesnost a šířku pásma. Výběr správného senzoru znamená sladění těchto specifikací s daným úkolem.

Charakteristiky senzoru

• Rozsah: minimální a maximální měřitelná hodnota.
• Rozlišení: nejmenší detekovatelná změna.
• Přesnost: blízkost skutečné hodnotě.
• Přesnost: opakovatelnost měření.
• Šířka pásma: jak rychle senzor reaguje.

Senzory nikdy nejsou dokonalé. Mají šum, drift a nelinearitu. Mohou být ovlivněny teplotou, vlhkostí a elektromagnetickým rušením. Kalibrace opravuje systematické chyby. Filtrování snižuje šum. Fúze kombinuje více senzorů, aby kompenzovala jednotlivé slabiny. Robot může k odhadu své polohy použít kameru, lidar, IMU a enkodéry kol. Žádný samostatný senzor nestačí. Umění výběru senzoru spočívá v pochopení toho, co každý senzor dělá dobře a co špatně. Levný senzor s dobrou fúzí může překonat drahý senzor použitý samostatně. Senzor je spojením robota s realitou. Pokud lže, robot dělá špatná rozhodnutí.