Praktikující sedí v trvalé meditaci, dokud běžné vnímání nezmizí a nedosáhne hluboké jasnosti. V buddhistických a dalších asijských tradicích je tímto transformativním vhledem osvícení. Chápe se jako přímé poznání pravé podstaty reality a konec základní nevědomosti.

Osvícení neboli probuzení přináší osvobození z cyklu utrpení. Popisy zdůrazňují nevázanost, soucit a osvobození od iluze trvalého odděleného já. Cesty k němu zahrnují meditaci, etickou disciplínu a učení moudrosti. Některé tradice hovoří o náhlém průlomu; jiné o postupné kultivaci.

Tento koncept vstoupil do širší duchovní slovní zásoby, někdy odděleně od svého původního doktrinálního kontextu. V rámci svých domovských tradic zůstává konečným cílem náboženského života. Příběhy o Buddhově probuzení pod stromem Bódhi poskytují paradigmatický obraz.

• Duchovní probuzení k konečné pravdě
• Ústřední cíl v buddhismu a souvisejících cestách
• Ukončuje cyklus utrpení a znovuzrození
• Dosaženo skrze vhled a disciplinovanou praxi