Soteriologie je obor spásy. Slovo pochází z řeckých slov soteria, vysvobození, a logos, rozumný projev. Je to odvětví teologie, které se zabývá tím, před čím je třeba lidských bytostí zachránit, jak se této záchrany dosáhne a jak vypadá konečný stav spasených.

Různé křesťanské tradice odpovídají na tyto otázky s různými akcenty. Klasická protestantská soteriologie se zaměřuje na ospravedlnění z víry a připsanou Kristovu spravedlnost. Katolické a pravoslavné výklady zdůrazňují transformační proces zbožštění neboli posvěcení a roli svátostí. Všechny hlavní tradice se shodují, že rozhodující čin je Boží, vykonaný smrtí a vzkříšením Ježíše, liší se však v přesném mechanismu a v požadované lidské reakci.

Tato oblast zahrnuje také debaty o předurčení a svobodné vůli, rozsahu spásy – ať už omezeném, nebo potenciálně univerzálním – a osudu těch, kteří nikdy neslyšeli křesťanské poselství. Moderní teologie rozšířila diskusi o osvobození od sociálního útlaku a uzdravení samotného stvoření, aniž by opustila klasický zájem o osobní smíření s Bohem.

Soteriologie není abstraktní cvičení. Utváří kázání, pastorační péči a obyčejnou naději věřících, že příběh jejich života skončí životem, nikoli ztrátou.