V Paňdžábu konce patnáctého století učil Guru Nának, že existuje jeden Bůh mimo formu a že cesta k božství je otevřená všem, bez ohledu na kastu nebo vyznání. Sikhismus se rozvinul z jeho poselství a z devíti guruů, kteří ho následovali. Linie osobních guruů skončila u Guru Gobinda Singha, který svěřil autoritu písmu, Guru Granth Sahibovi, a v komunitě zasvěcených sikhů, Khalse.

Mezi základní praktiky patří každodenní modlitba, poctivá práce, sdílení zdrojů a služba druhým. Pět K – nestříhané vlasy, hřeben, ocelový náramek, meč a specifické spodní prádlo – charakterizuje zasvěceného sikha. Gurdwara je místem uctívání i společnou kuchyní; jídlo langar je nabízeno zdarma každému, kdo vstoupí, sedící v rovných řadách. Trvalými důrazy jsou rovnost žen a mužů, odmítnutí kastovní hierarchie a ochota bránit utlačované.

Dějiny byly poznamenány jak kreativitou, tak utrpením. Pronásledování Mughalů, vznik Khalsy v roce 1699, vzestup a pád Sikhské říše a trauma z rozdělení země, to vše formovalo komunitu. Dnes žijí Sikhové po celém světě a udržují si silné vazby na Paňdžáb a Zlatý chrám v Amritsaru.

Víra se prezentuje jako praktická cesta oddanosti, disciplíny a společenské odpovědnosti pod vedením jediného beztvarého Boha.