Zpověď je uznání hříchu. Může být soukromá nebo veřejná. Může být před Bohem nebo před knězem. V katolické tradici je zpověď svátostí. Kajícník vyznává své hříchy knězi. Kněz mu je rozhřešuje. V protestantských tradicích se zpověď často činí přímo Bohu. Věřící vyznává své hříchy. Bůh mu je odpouští. Praxe se liší. Princip je stejný. Hřích musí být uznán. O odpuštění je třeba usilovat.

Zpověď je dobrá pro duši. Vynáší hřích na světlo. Láme moc tajemství. Pokořuje hříšníka. Otevírá dveře k milosti. Jakub 5:16 říká: vyznejte si navzájem hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Zpověď není jen o odpuštění. Je o uzdravení. Je o společenství. Je o upřímnosti.

Zpověď v praxi

• Katolická: ušní zpověď knězi.
• Pravoslavní: zpověď knězi, často před přijímáním.
• Anglikánský: zpověď knězi nebo Bohu.
• Protestant: zpověď Bohu, někdy i komunitě.
• Evangelické: vyznání Bohu a důvěryhodnému příteli.

Zpověď je těžká. Vyžaduje upřímnost. Vyžaduje pokoru. Vyžaduje zranitelnost. Nechceme si přiznat své hříchy. Nechceme se postavit čelem ke svým selháním. Ale zpověď je cesta ke svobodě. Žalmista řekl: když jsem mlčel, mé kosti chřadly. Tehdy jsem ti svůj hřích vyznal. A ty jsi mi odpustil vinu mého hříchu. To je ten slib. Vyznej se a bude ti odpuštěno. Vyznej se a budeš uzdraven. Vyznej se a budeš svobodný. Zpověď není břemeno. Je to dar. Je to Boží milost. Je to brána k milosrdenství. Je to začátek obnovy. Je to cesta zpět domů.