Narcismus je osobnostní vzorec vyznačující se nadměrnou sebestředností, potřebou obdivu a relativním nedostatkem empatie k ostatním. Ve své extrémní formě představuje narcistickou poruchu osobnosti.

Lidé s vysokým podílem narcistických rysů často projevují grandiózní sebeobraz, který však může být křehký a závislý na vnějším potvrzení. Na kritiku mohou reagovat vzteky nebo se stahovat. Vztahy bývají povrchní nebo vykořisťovatelské, protože druhá osoba je ceněna především jako zdroj obdivu nebo výhody. Subklinický narcismus se v běžné populaci objevuje v kontinuu a je spojován s chováním na sociálních sítích, styly vedení a mezilidskými konflikty.

Vývojové teorie poukazují na rané zkušenosti s nadměrnou chválou nebo emocionálním zanedbáváním jako na možné faktory. Měření se obvykle opírá o inventáře sebehodnocení, ačkoli se používají i hodnocení pozorovatelů a klinické rozhovory. Léčba je náročná, protože právě ty vlastnosti, které způsobují obtíže, často snižují motivaci ke změně.

Když se sebeúcta stane organizujícím principem osobnosti na úkor skutečného spojení s ostatními, výsledkem je narcismus.