Sluch je smysl pro sluch. Začíná, když zvukové vlny – změny tlaku vzduchu – vstoupí do ucha, a končí, když mozek interpretuje tyto vibrace jako smysluplné události ve světě.

Vnější ucho směruje vlny do ušního bubínku. Kůstky středního ucha zesilují vibrace a přenášejí je do tekutinou naplněné hlemýždě vnitřního ucha. Vlasové buňky podél bazilární membrány přeměňují mechanický pohyb na nervové signály, které putují sluchovým nervem do mozkového kmene, thalamu a nakonec do sluchové kůry. Různé frekvence jsou mapovány na různá místa podél bazilární membrány a na odpovídající oblasti kůry, což dává systému schopnost rozlišovat výšku tónu.

Sluch je pozoruhodně citlivý a přesný. Detekuje rozdíly v intenzitě menší než šepot a lokalizuje zdroje zvuku v prostoru porovnáním vstupu z obou uší. Je však také zranitelný. Hlasitý hluk, stárnutí, některé léky a nemoci mohou zničit vláskové buňky, které se neregenerují, a způsobit trvalou ztrátu sluchu.

Poslech proměňuje neviditelný pohyb vzduchu v bohatý sluchový svět řeči, hudby a zvuků prostředí.