Moudrost je vlastnost hlubokého porozumění a dobrého úsudku. Není to totéž co znalosti, což je vlastnictví informací, nebo inteligence, což je schopnost učit se a uvažovat. Moudrost zahrnuje znalost toho, na čem záleží, jak žít a jak jednat ve složitých situacích. Je praktická a etická, nejen teoretická. Moudrý člověk vidí skrz zdání, chápe lidskou povahu a jedná s integritou. Moudrost je často spojována s věkem a zkušenostmi, ale není automatická. Můžete být staří a hloupí. Můžete být mladí a moudří.

Filozofové považovali moudrost za nejvyšší lidský úspěch. Sokrates tvrdil, že jediné, co ví, je, že neví nic, což je forma moudrosti. Aristoteles rozlišoval teoretickou moudrost, která se týká věčných pravd, od praktické moudrosti, která se týká jednání. Konfucius zdůrazňoval moudrost jako morální kultivaci. Stoici chápali moudrost jako pochopení přírody a život v souladu s ní. V Bibli je moudrost bázeň před Hospodinem. V buddhismu je moudrost vhled do podstaty reality. Moudrost není jedna věc. Je to rodina dokonalostí, z nichž každá má svou vlastní tradici. Napříč tradicemi však moudrost zahrnuje pokoru, nadhled a schopnost jednat dobře.

Druhy moudrosti

• Teoretické. Pochopení základních pravd.
• Praktické. Vědět, jak se v konkrétních situacích správně chovat.
• Moral. Vědět, co je správné a dobré.
• Existenciální. Pochopení smyslu a mezí života.

Moudrost není totéž co chytrost. Chytrost je schopnost řešit problémy. Moudrost je vědět, které problémy stojí za to řešit.