Postmodernismus je filozofické hnutí, které zpochybňuje velké příběhy a objektivní pravdu. Vzniklo v polovině 20. století jako reakce na modernismus. Modernismus věřil v pokrok, vědu a univerzální pravdu. Postmodernismus je skeptický. Vnímá pravdu jako konstrukt. Vidí sílu za poznáním. Vidí fragmentaci, ironii a pastiš.

Tento termín se používá v umění, literatuře, architektuře a filozofii. V umění postmodernismus mísí styly a zpochybňuje originalitu. V literatuře používá metafikci, nespolehlivé vypravěče a intertextualitu. V architektuře hravým způsobem kombinuje historické prvky. Ve filozofii zpochybňuje fundamentalismus a univerzalismus.

Postmoderní témata

• Velké narativy jsou podezřelé.
• Pravda se konstruuje, ne objevuje.
• Moc a znalosti jsou propojeny.
• Identita je fragmentovaná a proměnlivá.
• Ironie a pastiš jsou běžné.

Postmodernismus je kontroverzní. Kritici tvrdí, že vede k relativismu a nihilismu. Říkají, že popírá možnost pokroku. Říkají, že je obskurní a požitkářský. Jeho obránci tvrdí, že je osvobozující. Dává hlas marginalizovaným perspektivám. Zpochybňuje autority. Odhaluje skryté předpoklady modernity. Postmodernismus není jednotná doktrína. Je to nálada. Je to soubor postojů. Je to způsob, jakým se díváme na svět. Je těžké ho definovat, protože se brání definici. To je příhodné. Hnutí, které zpochybňuje velké narativy, se brání velkému narativu o sobě. Postmodernismus je podezření, že každý příběh je příběhem, každá pravda je perspektivou a každá autorita je mocí. Toto podezření je jeho silou i slabinou. Otevírá možnosti. Zároveň však uzavírá jistoty.