Dekonstrukce je metoda analýzy, která odhaluje skryté rozpory v textech. Ukazuje, jak text podkopává svůj vlastní význam. Hledá binární soustavy: dobro/zlo, muž/žena, řeč/psaní. Ukazuje, jak jsou tyto binární soustavy nestabilní. Privilegovaný termín závisí na druhém. Význam není nikdy fixní.

Jacques Derrida rozvinul dekonstrukci v 60. letech 20. století. Tvrdil, že západní filozofie upřednostňuje přítomnost a řeč před absencí a psaním. Ukázal, že texty říkají více, než zamýšlejí. Obsahují stopy toho, co vylučují. Dekonstrukce není destrukce. Není negativní. Je to pečlivé čtení, které otevírá nové významy.

Dekonstrukční koncepty

• Binární opozice: dvojice členů, z nichž jeden je privilegovaný.
• Différance: význam je vždy odložen.
• Stopa: vyloučený termín zanechává stopu.
• Logocentrismus: zaujatost vůči řeči a přítomnosti.
• Nerozhodnutelnost: význam nelze pevně stanovit.

Dekonstrukce je kontroverzní. Kritici tvrdí, že je nihilistická. Říkají, že popírá pravdu. Derrida to popřel. Řekl, že dekonstrukce je způsob, jak být zodpovědný. Zpochybňuje autoritu. Otevírá texty novým interpretacím. Není to metoda v tradičním slova smyslu. Je to strategie. Nelze ji aplikovat mechanicky. Každé čtení je jedinečné. Dekonstrukce ovlivnila literární kritiku, filozofii, architekturu a právo. Je spojována s postmodernismem. Není pro každého. Je těžké ji číst. Snadno se paroduje. Ale vyvolává důležité otázky o významu, pravdě a moci. Text není nikdy uzavřený. Význam není nikdy konečný. To je ponaučení z dekonstrukce.