Teplota oceánu se pohybuje od téměř –2 °C v polárních a hlubokých vodách do více než 30 °C v tropických povrchových vodách. Teplota spolu se slaností určuje hustotu, a proto pohání cirkulaci. Řídí také rozpustnost plynů, rychlost biologických reakcí a rozšíření mořských druhů.

Teplotu povrchu měří lodě, bóje a satelity; profily interiéru měřily CTD, plováky Argo a přístrojově vybavení mořští savci. Horní vrstva oceánu se v posledních desetiletích znatelně oteplila, protože absorbuje většinu přebytečného tepla zachyceného skleníkovými plyny. Toto oteplování přispívá ke zvyšování hladiny moří v důsledku tepelné roztažnosti a zesiluje mořské vlny veder, které zatěžují korály, řasy a rybolov.

Vertikální teplotní struktura zahrnuje teplou smíšenou vrstvu, termoklinu, kde teplota rychle klesá, a chladný hluboký oceán. Změny v této struktuře ovlivňují stratifikaci, přísun živin a intenzitu tropických cyklón. Nepřetržité monitorování teploty je klíčovým prvkem globálního systému pozorování oceánů.

• Měření tepelného obsahu mořské vody
• Řídí hustotu, chemii a biologii
• Povrch a interiér měřeno na více platformách
• Rostoucí kvůli změně klimatu