Kontextové nápovědy jsou nápovědy v textu, které čtenářům pomáhají určit význam neznámých slov. Tyto nápovědy pocházejí z okolních slov, vět a odstavců. Mohou to být definice, příklady, kontrasty nebo vztahy příčiny a následku. Dobří čtenáři je používají automaticky.

Existuje několik typů. Definiční nápověda přímo uvádí význam. Synonymní nápověda používá slovo s podobným významem. Antonymní nápověda používá slovo s opačným významem. Příkladová nápověda poskytuje příklady, které ilustrují význam. Inferenční nápověda vyžaduje, aby si čtenář propojil myšlenky. Čím více typů nápověd, tím snáze se slovo pochopí.

Typy kontextových vodítek

• Definice: slovo je ve větě definováno.
• Synonymum: podobné slovo se nachází poblíž.
• Antonymum: poblíž je slovo s opačným významem.
• Příklad: příklady ilustrují význam.
• Inference: čtenář si vyvodí závěr.

Kontextové nápovědy jsou nezbytné pro rozvoj slovní zásoby. Umožňují čtenářům učit se nová slova bez slovníku. Zlepšují také porozumění textu. Čtenář, který se zastaví u každého neznámého slova, ztrácí plynulost. Čtenář, který používá kontextové nápovědy, čte dál a chápe jeho význam. Tato dovednost se s praxí zlepšuje. Čím více čtete, tím lépe rozpoznáváte nápovědy. Učitelé často učí kontextové nápovědy explicitně. Modelují proces: podívejte se na větu, podívejte se na odstavec, hledejte nápovědy. Pak hádejte. Pak zkontrolujte. Hádání není vždy správné. Ale je lepší než přestat. Kontextové nápovědy jsou pro čtenáře nástrojem pro navigaci v neznámém textu. Z překážky dělají příležitost k učení.