Z malého anatolského knížectví se vzešla rozsáhlá říše. Osmanská říše, která trvala přibližně od roku 1299 do roku 1922, na svém vrcholu ovládala jihovýchodní Evropu, Blízký východ a severní Afriku, s hlavním městem v Konstantinopoli po roce 1453.

Osmanskou vládu po staletí charakterizovala centralizovaná správa, systém vojenského otroctví a flexibilní začleňování rozmanitých náboženských komunit. Říše byla významnou islámskou mocností a klíčovým hráčem v evropské diplomacii a válčení. Jejímu konečnému rozpadu po první světové válce předcházely postupné územní ztráty v devatenáctém století.

Osmanské archivy, architektura a umění poskytují bohaté důkazy o jeho složitosti. Historici se posunuli od úpadkových narativů k zkoumání adaptace, provinční dynamiky a kulturního života. Z jeho území vznikla Turecká republika a několik blízkovýchodních a balkánských států.

• Říše se středem v Turecku, 1299–1922
• Rozšířila se na Evropu, Střední východ a severní Afriku
• Multináboženský a administrativně sofistikovaný
• Rozpuštěno po první světové válce