Politika životního prostředí je to, co vlády dělají na ochranu životního prostředí. Zahrnuje zákony, předpisy, daně, dotace a mezinárodní dohody. Pod tento rámec spadají zákony o čistém ovzduší, ochrana ohrožených druhů a stanovování cen uhlíku. Cíle sahají od snižování znečištění přes ochranu biodiverzity až po zpomalení klimatických změn.

Nástroje politik se liší. Regulace typu „velení a řízení“ stanovují limity a vyžadují technologie. Tržní nástroje, jako je systém obchodování s emisemi nebo uhlíkové daně, stanovují cenu za znečištění. Informační programy, jako jsou štítky spotřeby paliva, usměrňují spotřebitele při výběru. Dotace podporují čisté technologie. Většina úspěšných politik kombinuje několik přístupů.

Politika utváří všechno. Pravidla pro ochranu životního prostředí vytvářejí vítěze a poražené. Průmyslové skupiny lobbují proti nákladům. Ekologické skupiny prosazují silnější ochranu. Mezinárodní dohody vyžadují, aby se země vzdaly části suverenity. Pařížská dohoda se opírá o dobrovolné národní závazky. Vymáhání je slabé. Přesto rámec tlačí země k akci. Politika je chaotická, sporná a nezbytná.

Běžné nástroje

• Předpisy a normy
• Uhlíkové daně
• Obchodování s emisními povolenkami (cap and trade)
• Dotace na čisté technologie
• Mezinárodní smlouvy