Pohled první osoby využívá vypravěče, který je postavou v příběhu a označuje se jako „já“. Čtenář prožívá události skrze vědomí této postavy.

Tato volba vytváří intimitu a bezprostřednost; zároveň omezuje vyprávění na to, co vypravěč ví, pozoruje nebo je ochoten odhalit. Nespolehlivý vypravěč v první osobě může vyprávění přidat na složitosti a nutit čtenáře zpochybňovat příběh. Klasické příklady sahají od Jane Eyrové a Huckleberryho Finna až po nespočet moderních románů a povídek. Hlas musí zůstat konzistentní a osobitý, aby iluze udržela svou podobu.

Vyprávění v první osobě může být retrospektivní, kdy se starší vypravěč ohlíží za svým mladším já, nebo se může pro větší naléhavost odvíjet v přítomném čase. V epických nebo panoramatických románech je méně obvyklé kvůli omezenému rozsahu, přesto vyniká psychologickou hloubkou a vyprávěním za pomoci hlasu.

Když je příběh vyprávěn „já“, které se děje účastní, jedná se o pohled první osoby.