Jeden obraz mizí, zatímco se objevuje jiný. Na okamžik jsou viditelné oba. Jde o rozplynutí, postupný přechod mezi dvěma záběry. Je jemnější než střih, který je náhlý. Rozplynutí naznačuje plynutí času, změnu místa nebo spojení mezi dvěma scénami. Je to jeden z nejstarších přechodů ve filmu a používá se dodnes.

Rozplynutí má mnoho využití. Může zkrátit čas a ukázat stárnutí postavy nebo změnu ročního období. Může propojit dvě související scény a naznačit tematickou souvislost. Může změkčit skok v místě odehrávání. Může vytvořit snový, lyrický efekt. Může signalizovat flashback nebo fantazii. Efekt závisí na kontextu a délce trvání rozplynutí. Pomalé rozplynutí působí mdlo. Rychlé rozplynutí působí naléhavě.

Rozpouštění bylo v klasickém Hollywoodu běžnější než dnes. Moderní filmy mají tendenci upřednostňovat střihy, které jsou rychlejší a méně rušivé. Rozpouštění však zůstává užitečným nástrojem. Používá se v montážích, při přechodech mezi akty a v momentech emočních změn. Když se použije dobře, je neviditelné. Když se použije špatně, je neohrabané. Rozhodnutí střihače je na úsudku střihače.