DNA a RNA jsou nukleové kyseliny, biopolymery, které nesou genetickou informaci. Jsou tvořeny nukleotidy, z nichž každý se skládá z cukru, fosfátové skupiny a dusíkaté báze. DNA obsahuje deoxyribózu a báze adenin, thymin, guanin a cytosin. RNA obsahuje ribózu a uracil místo thyminu. Sekvence bází kóduje tuto informaci.

DNA je dvojitá šroubovice, jejíž dva řetězce jsou drženy pohromadě vodíkovými vazbami mezi komplementárními bázemi. Adenin se páruje s thyminem. Guanin se páruje s cytosinem. Sekvence jednoho řetězce určuje sekvenci druhého. Takto se kopíruje a přenáší genetická informace. RNA je obvykle jednovláknová a plní mnoho funkcí: messenger RNA nese kód, transfer RNA přináší aminokyseliny, ribozomální RNA tvoří ribozom a regulační RNA řídí genovou expresi.

Nukleové kyseliny byly objeveny v roce 1869 Friedrichem Miescherem, ale jejich role v dědičnosti byla stanovena až ve 40. a 50. letech 20. století. Strukturu dvojité šroubovice vyřešili v roce 1953 James Watson a Francis Crick s využitím dat rentgenové difrakce Rosalind Franklinové a Maurice Wilkinse. Tento objev zahájil éru molekulární biologie.

Nukleové kyseliny se používají v medicíně, forenzní vědě a biotechnologii. Sekvenování DNA diagnostikuje nemoci, identifikuje jednotlivce a sleduje jejich původ. PCR amplifikuje DNA pro analýzu. CRISPR upravuje geny. mRNA vakcíny instruují buňky k produkci antigenů. Nukleová kyselina je molekulou života a nástrojem biotechnologie.