Vedení v nákladech je strategie, v níž se společnost stává nejlevnějším výrobcem ve svém odvětví. Neznamená to nutně prodávat za nejnižší cenu, i když to často platí. Znamená to mít takovou nákladovou strukturu, která společnosti umožňuje dosahovat vyšších marží než konkurence za stejnou cenu, nebo je podbízet a přesto dosahovat zisku.

Strategii popsal Michael Porter jako jednu ze tří obecných strategií, spolu s diferenciací a zaměřením. Společnosti, které uspějí v oblasti cenového vedení, toho obvykle dosahují prostřednictvím úspor z rozsahu, efektivních dodavatelských řetězců, přísné kontroly režijních nákladů a inovací procesů. Jako příklady jsou často uváděny Walmart, Ryanair a Costco.

Zdroje cenové výhody:

• Měřítko: větší produkce snižuje náklady na jednotku.
• Efektivita: zefektivnění provozu a automatizace.
• Vyjednávací síla: vyjednávání nižších cen vstupů.
• Lokalita: levnější pracovní síla nebo blízkost materiálů.

Udržet si vedoucí postavení v oblasti nákladů není snadné. Konkurence může kopírovat zisky z efektivity. Technologické změny mohou výhody smazat. A neúnavné zaměření na náklady může vést k škrtům v kvalitě nebo v zacházení se zaměstnanci, což vytváří nová rizika. Tato strategie funguje nejlépe, když je cenová výhoda trvalá a společnost nekonkuruje v ničem jiném.