Náhrada kyčelního kloubu, která vydrží 20 let. Vstřebatelný steh, který zmizí po zahojení rány. Kontaktní čočka, která propouští kyslík k rohovce. Jedná se o biomateriály, materiály určené k interakci s biologickými systémy pro lékařské použití. Mohou být přírodní nebo syntetické, trvalé nebo biologicky odbouratelné. Společným požadavkem je biokompatibilita: nesmí poškozovat tělo a tělo je nesmí ničit.

Biomateriály spadají do několika kategorií. Kovy jako titan a kobalt-chrom jsou pevné a odolné vůči korozi, ideální pro kloubní náhrady a zubní implantáty. Keramika jako hydroxyapatit napodobuje kostní minerál a váže se přímo na kost. Polymery jako PLGA jsou biologicky odbouratelné a používají se pro stehy, podávání léků a tkáňové lešení. Kompozity kombinují materiály, aby dosáhly nejlepších vlastností každého z nich.

Návrh biomateriálu je úkolem vyvažovat. Musí mít správné mechanické vlastnosti pro danou aplikaci. Kostní implantát musí nést zátěž, aniž by se příliš ohýbal. Cévní štěp musí být flexibilní a nesrážlivý. Materiál musí být také odolný vůči infekci, opotřebení a degradaci. A musí být vyrobitelný a sterilizovatelný.

Vývoj v této oblasti se posouvá směrem k chytřejším materiálům. Stenty uvolňující léky, které zabraňují restenóze. Slitiny s tvarovou pamětí se rozpínají při tělesné teplotě. Samoléčivé hydrogely se po poškození samy opraví. Materiál již není pasivní. Je součástí terapie.