Hlína je půda, o které zahradníci sní. Nachází se uprostřed texturního trojúhelníku, zhruba ze 40 procent písku, 40 procent bahna a 20 procent jílu, a v sobě spojuje to nejlepší z obou.

Písek zajišťuje odvodnění a rychlé zahřátí na jaře. Bahno zadržuje vlhkost a dodává půdě měkký, hedvábný pocit. Jíl drží živiny a váže směs dohromady. Výsledkem je půda, která dobře propouští vodu, ale příliš rychle nevysychá, která udržuje živiny, aniž by se přemokřila, a kterou kořeny mohou bez problémů prorůstat.

Jak se cítí hlína

• Vlhký tvoří kuličku, která drží pohromadě, ale pod lehkým tlakem se drolí
• Suchý je hladký a mírně zrnitý, ne prašný ani tvrdý jako kámen
• Barva je obvykle tmavě hnědá z organické hmoty
• Žížaly a kořenové kanálky jsou běžné

Jen málo půd je skutečně hlinitých. Většina z nich je písčitohlinitá, jílovitá nebo jílovitá, s určitým sklonem. Pěstitelé se přizpůsobují organickou hmotou, krycími plodinami a pečlivým zpracováním půdy, aby se přiblížili ideálu.