Přijímání je sdílení chleba a vína na památku Krista. Nazývá se také Večeře Páně, eucharistie a lámání chleba. Ježíš jej ustanovil při Poslední večeři. Vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a řekl: Toto je mé tělo. Vzal kalich a řekl: Toto je má krev nové smlouvy. Řekl svým učedníkům, aby to činili na jeho památku. Církev to od té doby dělá.

Přijímání je svátost. Je to prostředek milosti. Je to tajemství. Chléb a víno jsou znamení. Ukazují na Kristovo tělo a krev. Ukazují na jeho oběť na kříži. Ukazují na jeho přítomnost s jeho lidem. Různé tradice to chápou různě. Katolíci věří v transsubstanciaci. Chléb a víno se stávají Kristovým tělem a krví. Luteráni věří v konsubstanciaci. Kristus je přítomen v chlebu a víně, s nimi a pod nimi. Reformovaní křesťané věří v duchovní přítomnost. Baptisté a další to vnímají jako památku. Význam se liší. Příkaz je stejný. Udělejte to.

Přijímání v Písmu

• Matouš 26:26-28: ustanovení při Poslední večeři.
• 1. Korintským 11:23-26: Pavlova zpráva.
• Jan 6:53-56: Jezte mé tělo a pijte mou krev.
• Skutky 2:42: věnováno lámání chleba.
• 1. Korintským 10:16: kalich požehnání a chléb.

Přijímání je rodinné jídlo. Je to předchuť nebe. Je to pouto jednoty. Je to hlásání Kristovy smrti, dokud nepřijde. Je to okamžik intimity. Je to okamžik úžasu. Chléb je lámán. Víno je naléváno. Lidé jedí a pijí. Vzpomínají. Děkují. Jsou živeni. Jsou sjednoceni. Jsou vysláni. Přijímání není jen rituál. Je to setkání. Je to dar. Je to tělo a krev Kristova. Je to láska Boží. Je to společenství svatých. Je to církev u stolu. Je to Večeře Páně. A je pro vás.