Člověk pěstuje pocit spojení s něčím větším než je jeho individuální já a usiluje o integrovaný a smysluplný život. Tato orientace je spiritualita. Může se odehrávat uvnitř i vně formálních náboženských institucí.

Spiritualita klade důraz na osobní zkušenost, praxi a transformaci. Mezi běžné prvky patří meditace, etický život, úcta k přírodě nebo umění a služba. Někteří se identifikují jako duchovní, ale ne náboženské, což signalizuje odstup od organizované doktríny a zároveň si zachovává transcendentální zájem. Tradiční náboženství obsahují své vlastní duchovní disciplíny a mystické proudy.

Současný zájem o spiritualitu odráží jak nespokojenost s institucionálním náboženstvím, tak i trvalou lidskou potřebu smyslu a hloubky. Kritici poukazují na riziko vágního sebestředného ponoření se do sebe; praktici poukazují na skutečný růst soucitu a odolnosti. Spiritualita zůstává proměnlivým pojmem, který zahrnuje širokou škálu vážných hledání.

• Osobní orientace na transcendentní význam
• Může být náboženský nebo nezávislý na institucích
• Klade důraz na zkušenosti a praxi
• Zabývá se hledáním integrovaného života