Wicca je moderní pohanské náboženství, které vzniklo v Británii v polovině dvacátého století. Jeho veřejnou tvář utvářel Gerald Gardner, který tvrdil, že byl zasvěcen do přežívající skupiny čarodějnic a v 50. letech 20. století publikoval zprávy o jejich víře a rituálech. Zda kontinuita, kterou tvrdil, byla historická nebo kreativní, je stále předmětem diskusí; jasné je, že se Wicca rychle vyvinula v samostatné a rostoucí hnutí.

Mezi základní rysy patří uctívání bohyně a boha, často chápaných jako dvojí aspekty jediné božské reality; oslavy osmi sezónních svátků známých jako sabaty; praktikování magie jako přirozeného a etického řemesla; a formování malých skupin zvaných coveny, ačkoli běžné je i samotářské praktikování. Rituály se často odehrávají v posvěceném kruhu a mohou zahrnovat čtyři elementy, směry a nástroje, jako je athamé, kalich a hůlka. Wiccanské zaklínadlo – „Aby to nikomu neublížilo, dělej, co chceš“ – slouží jako základní etické vodítko.

Wicca nemá centrální autoritu. Tradice se liší v teologii, struktuře a důrazu. Některé jsou iniciační a vázané přísahou; jiné jsou otevřené a eklektické. Feministické a ekologické zájmy měly vliv na mnoho odvětví. Veřejné vnímání se posunulo od podezřívavosti k určitému stupni uznání ze strany veřejnosti, ačkoli stereotypy přetrvávají.

Pro praktikující je Wicca živou cestou vztahu s posvátným, jak se s ním setkáváme v přírodě, v těle a na přelomu roku.