Myšlenky, vnímání, pocity a pocit pokračujícího já tvoří to, co lidé běžně nazývají myslí. Psychologie chápe mysl jako soubor kognitivních a afektivních procesů, které umožňují organismu reprezentovat, interpretovat a jednat na svět.

Mysl je studována prostřednictvím chování, sebehodnocení a neuronálního měření. Debaty o vztahu mezi myslí a mozkem, možnosti nevědomých mentálních procesů a o tom, zda zvířata nebo stroje mají mysl v nějakém srovnatelném smyslu, pokračují. Kognitivní věda přistupuje k mysli jako k systému zpracování informací; fenomenologické přístupy kladou důraz na prožitou zkušenost.

Poruchy mysli se projevují jako narušení myšlení, nálady, vnímání nebo identity. Intervence od psychoterapie přes medikaci až po změnu prostředí si kladou za cíl obnovit adaptivnější fungování. Koncept mysli zůstává nepostradatelný, i když se její biologický základ stává jasnějším.

• Soubor kognitivních a afektivních procesů
• Studováno pomocí chování, zkušeností a mozkových měření
• Zahrnuje vědomou i nevědomou činnost
• Ústřední pro identitu a adaptivní fungování