Vhled je náhlé uvědomění si řešení problému. Odpověď se objevuje s pocitem jasnosti a často s pocitem, že měla být zřejmá už odjakživa.

Gestalt psychologové studovali vhled u opic a lidí a porovnávali ho s postupným učením metodou pokus-omyl. Šimpanz, který se náhle dotkne banánu pomocí hůlky, nebo člověk, který náhle zjistí, jak přeskládat prvky skládačky, projevuje vhled. Řešení často předchází období inkubace, během kterého je problém odložen stranou; kritická reorganizace probíhá mimo bezprostřední vědomí.

Problémy s vhledem jsou obvykle ty, které vyžadují změnu v reprezentaci – vidění prvků v novém vztahu – spíše než rutinní aplikaci známého postupu. Funkční fixovanost a mentální nastavení mohou vhled blokovat; techniky, které podporují restrukturalizaci, jej mohou usnadnit. Studie zobrazování mozku spojovaly momenty vhledu s krátkými výbuchy aktivity v temporálních oblastech pravé hemisféry.

Vhled je zážitek, kdy jednotlivé části do sebe náhle zapadají. Cesta k tomuto okamžiku je často neviditelná, dokud nenastane.