Dvě částice mohou být propojeny způsobem, který se vzpírá klasické intuici. Změříte jednu a okamžitě víte něco o druhé, bez ohledu na to, jak daleko jsou od sebe. To je kvantové provázání. Einstein to nazýval strašidelným působením na dálku a cítil se s tím nesvůj. Experimenty to však opakovaně potvrzují. Provázané částice sdílejí kvantový stav a měření jedné částice zhroutí stav obou.

Provázání neumožňuje komunikaci rychlejší než světlo. Nelze odeslat zprávu měřením jedné částice. Výsledek je náhodný a abyste viděli korelaci, musíte porovnat poznámky s druhým pozorovatelem. Toto srovnání probíhá rychlostí světla nebo pomaleji. Provázání je zdrojem pro kvantové výpočty a kvantovou kryptografii. V kvantovém počítači mohou provázané qubity provádět výpočty, které klasické bity nedokážou. V kvantové kryptografii mohou provázané částice detekovat odposlech. Provázání je křehké. Jakákoli interakce s prostředím ho naruší, proces zvaný dekoherence. Udržování koherence provázaných částic je jednou z největších výzev v kvantové technologii.

Fakta o zapletení

• Definice. Kvantové spojení mezi částicemi.
• Nelokální. Korelace přetrvávají napříč vzdáleností.
• Žádná signalizace. Nelze odesílat zprávy rychleji než světlo.
• Aplikace. Kvantové výpočty, kryptografie.
• Dekoherence. Interakce s prostředím narušuje provázanost.

Provázání není totéž co korelace. Klasické objekty mohou být korelovány. Provázání je kvantový jev, který nemá klasický analog.