Doostření je vylepšení kontrastu okrajů, aby obraz vypadal ostřejší. Nepřidává detaily. Zvyšuje viditelnost stávajících detailů zvýšením kontrastu mezi světlými a tmavými pixely podél okrajů. Doostření se aplikuje při následném zpracování, ať už ve fotoaparátu, nebo v softwaru. Téměř každý digitální snímek je doostřen, protože proces snímání a zpracování obrazu jej změkčuje. Vyhlazovací filtr snímače, optické nedokonalosti objektivu a interpolace pixelů snižují ostrost. Doostření tuto ztrátu kompenzuje.

Ostření má své limity. Příliš málo a obraz vypadá měkce. Příliš mnoho a obraz vypadá nepřirozeně, s viditelnými kruhy kolem okrajů a přehnaným šumem. Cílem je dostatečně zaostřit, aby obraz vypadal ostře, aniž by vypadal přepracovaný. Existují různé techniky ostření. Klasickou metodou je rozostření maskou, která používá rozmazanou verzi obrazu k vytvoření masky. Další metodou je doostření pomocí horní propustnosti. Některé programy používají doostření založené na umělé inteligenci, které dokáže obnovit ztracené detaily. Doostření by mělo být posledním krokem v úpravách, po redukci šumu a korekci barev. Mělo by se aplikovat selektivně, nikoli globálně.

Tipy pro ostření

• Použije se jako poslední. Zaostří se po redukci šumu a korekci barev.
• Použijte maskování. Zaostřte hrany, ne vyhlazujte oblasti.
• Přiblížit. Zkontrolujte efekt na 100 procent.
• Buďte nenápadní. Trocha doostření hodně pomůže.
• Output ostrost. Oostřuje odlišně pro obrazovku a tisk.

Doostření není totéž co zaostření. Rozmazaný obraz nelze doostřit na ostrý. Doostření zvýrazňuje to, co už je na snímku.