Platonismus je filozofie Platóna, jednoho z nejvlivnějších myslitelů v západní historii. Jeho ústřední doktrínou je teorie forem. Platón tvrdil, že svět, který vnímáme smysly, není skutečným světem. Je to stín vyšší reality. Skutečný svět se skládá z věčných, neměnných forem: Krásy samotné, Spravedlnosti samotné, Dobra samotného. Jednotlivé věci ve světě jsou krásné nebo spravedlivé potud, pokud se na těchto formách podílejí. Forma Dobra je nejvyšší, zdroj veškerého bytí a poznání.

Platón prezentoval svou filozofii v dialozích, přičemž hlavním řečníkem byl Sokrates. Mezi nejznámější patří Ústava, Symposium, Faido a Timaios. Platonismus ovlivnil rané křesťanství, zejména prostřednictvím Augustina a Origena. Prostřednictvím Al-Fárabího a Avicenny formoval islámskou filozofii. Prostřednictvím Filóna formoval židovskou filozofii. V renesanci inspiroval Florentskou akademii. V moderní filozofii ovlivnil matematiku, kde mnoho myslitelů zastává názor, že matematické objekty existují nezávisle na mysli. Platonismus není jen historická doktrína. Je živou volbou v metafyzice, epistemologii a filozofii matematiky.

Základní doktríny

• Teorie forem. Věčné, neměnné reality za hranicemi smyslového světa.
• Vzpomínání. Učení je pamatování si toho, co duše už ví.
• Dobro. Nejvyšší Forma, zdroj bytí a poznání.
• Dělená čára. Hierarchie znalostí od představivosti k porozumění.

Platonismus není totéž co Platónova vlastní filozofie, ačkoli se tyto dva pojmy překrývají. Platonismus označuje tradici, která se z jeho myšlení vyvinula.