Filosofie mysli studuje podstatu mysli, vědomí a duševních stavů. Ptá se, co je mysl, jak se vztahuje k tělu a co znamená, že je něco vědomé. Je to jedna z nejaktivnějších oblastí filozofie s úzkými vazbami na kognitivní vědu, neurovědu a umělou inteligenci. Ústředním problémem je vztah mysli a těla: jak se duševní stavy vztahují k fyzickým stavům? Jsou identické, korelované nebo odlišné?

Mezi postoje patří dualismus, který zastává názor, že mysl a tělo jsou odlišné; fyzikalismus, který zastává názor, že duševní stavy jsou fyzickými stavy; funkcionalismus, který zastává názor, že duševní stavy jsou definovány svými kauzálními rolemi; a eliminativní materialismus, který zastává názor, že lidová psychologie bude nahrazena neurovědou. Další témata zahrnují intencionalitu, zaměření duševních stavů na objekty; kvalia, subjektivní pocit zkušenosti; a osobní identitu, to, co z vás v průběhu času dělá stejnou osobu. Obor také zkoumá zvířecí mysl, umělou mysl a možnost strojového vědomí. Složitý problém vědomí, proč fyzické zpracování vede k subjektivní zkušenosti, zůstává nevyřešen.

Ústřední témata

• Problém mysli a těla. Jak spolu souvisí duševní a fyzický stav?
• Vědomí. Co je subjektivní zkušenost?
• Intencionalita. Jak se mentální stavy vztahují k objektům?
• Osobní identita. Co z vás dělá stále stejnou osobu?
• Umělá mysl. Mohou být stroje vědomé?

Filosofie mysli není totéž co psychologie. Psychologie studuje chování a duševní procesy empiricky. Filosofie mysli studuje koncepční základy těchto studií.