Dlouhodobá paměť je relativně trvalý a zdánlivě neomezený úložný prostor paměťového systému. Uchovává znalosti, dovednosti a zkušenosti, které mohou zůstat k dispozici po roky nebo desetiletí.

Informace se do dlouhodobé paměti dostávají kódováním a konsolidací. Jakmile jsou uloženy, lze je v případě potřeby vyvolat, i když vyvolávání není vždy dokonalé nebo úplné. Psychologové rozlišují několik subsystémů. Explicitní neboli deklarativní paměť zahrnuje fakta a osobní události, které si lze vědomě vybavit. Implicitní neboli nedeklarativní paměť zahrnuje dovednosti, primingové efekty a podmíněné reakce, které ovlivňují chování bez vědomého vybavování. Sémantická paměť uchovává obecné znalosti; epizodická paměť uchovává osobně prožité události.

Kapacita dlouhodobé paměti je obrovská. Lidé si uchovávají obrovské množství slovní zásoby, tváří, míst a procedurálních dovedností. Zapomínání nastává v důsledku interference, rozpadu nepoužitých stop nebo selhání při vybavování. Emoční význam a opakované vybavování posilují zapamatování. Spánek hraje klíčovou roli v upevňování nově naučeného materiálu do stabilnější dlouhodobé formy.

Když si vzpomenete na adresu z dětství nebo jezdíte na kole po letech bez praxe, čerpáte z dlouhodobé paměti.