Opakování slova nebo fráze na začátku po sobě jdoucích vět vytváří hnací rytmus. Anafora je toto záměrné opakování. Klasickým příkladem je projev Martina Luthera Kinga Jr. „Mám sen“; každá nová věta začíná stejnými třemi slovy, čímž se buduje intenzita a jednota. Tento prostředek se objevuje v poezii, oratoři a próze, kdykoli chce spisovatel zdůraznit nějakou myšlenku nebo vytvořit pocit akumulace.

Anafora se liší od prosté redundance. Opakovaný prvek není výplní; pokaždé rámuje novou informaci, takže posluchač nebo čtenář cítí jak kontinuitu, tak i postup. V biblickém jazyce, politických projevech a reklamních sloganech je tento vzorec běžný, protože je zapamatovatelný a emocionálně účinný. Nadměrné používání se může stát monotónním, ale šikovné využití promění opakování ve strukturální páteř.

Studenti rétoriky se učí rozpoznávat anaforu a procvičovat ji. Tato technika upozorňuje na opakovaný výraz a zároveň umožňuje zbytku každé věty rozvíjet argument nebo obraz. Pokud je opakovaná fráze sama o sobě silná, kumulativní efekt může být větší než součet jednotlivých výroků.