Staré nároky se stávají nespolehlivými a rušivými. Promlčecí lhůta je zákon, který stanoví maximální dobu po události, v níž lze zahájit soudní řízení.

Lhůty se liší podle typu nároku – kratší u některých deliktů a delší u písemných smluv nebo určitých práv zapečetěných pečetí. Pravidla pro nabytí hodnoty určují, kdy se lhůty spouštějí, někdy se odkládají až do odhalení újmy. Doktríny tollingu pozastavují lhůty z důvodu nezletilých osob, zatajení škody nebo z jiných specifikovaných důvodů.

Promeškání lhůty obvykle trvale brání uplatnění nároku, bez ohledu na jeho opodstatněnost. Žalovaní se dovolávají zákona jako afirmativní obrany. Žalobci musí neprodleně prošetřit případ a podat žalobu před jeho uplynutím. Znalost příslušné lhůty je jedním z prvních úkolů při posouzení případu.

• Zákonná lhůta pro podání žaloby
• Liší se podle typu žalobního důvodu
• Podléhá pravidlům pro akruální a mýtné
• Typicky bary předčasně vyhovují úplně