Když planeta proletí před svou hvězdou, blokuje nepatrný zlomek světla hvězdy. Tento pokles jasnosti je tranzitní metodou detekce exoplanet. Je to nejproduktivnější technika v exoplanetární vědě, která je zodpovědná za tisíce objevů. Jen mise Kepler pomocí této metody objevila přes 2 600 planet.

Tranzit je malý. Planeta velikosti Jupiteru, která prochází kolem hvězdy velikosti Slunce, ji ztlumí asi o 1 procento. Planeta velikosti Země ji ztlumí o 0,01 procenta, což je jako detekce mouchy přecházející přes světlomet auta. Měření takových drobných poklesů vyžaduje extrémně přesnou fotometrii. Vesmírné dalekohledy jsou ideální, protože se vyhýbají rozmazávání a zjasňování atmosféry.

Metoda tranzitů odhaluje více než jen existenci planety. Hloubka propadu nám říká velikost planety vzhledem k její hvězdě. Doba mezi tranzity nám říká její oběžnou dobu. Pokud známe velikost hvězdy, známe i velikost planety. Pokud také změříme kolísání radiální rychlosti hvězdy, známe hmotnost planety. Velikost a hmotnost společně udávají hustotu, která naznačuje, zda je planeta kamenitá, plynná nebo vodní.

Tranzity nám také umožňují studovat atmosféry. Když hvězdné světlo prochází atmosférou planety během tranzitu, některé vlnové délky jsou absorbovány. Porovnáním spektra během tranzitu se spektrem vně ní mohou astronomové detekovat molekuly, jako je voda, metan a oxid uhličitý. Vesmírný dalekohled Jamese Webba to nyní dělá.