Emická perspektiva je pohled zasvěceného člověka na kulturu s využitím jejích vlastních kategorií a významů. Termín pochází z lingvistiky, kde fonemická analýza popisuje zvuky tak, jak je vnímají mluvčí daného jazyka. Antropologové si jej vypůjčili k popisu výzkumu, který se snaží vidět svět očima studovaných lidí. To, co se považuje za zdvořilé, nebezpečné, posvátné nebo vtipné, závisí na místních definicích a emický přístup bere tyto definice vážně.

Získat emický pohled je těžké. Vyžaduje to jazykové znalosti, trpělivost a ochotu mýlit se. Terénní pracovníci se učí děláním chyb, kladením naivních otázek a nasloucháním vysvětlením, která se zpočátku mohou zdát nelogická. Odměnou je pochopení, které není vnuceno zvenčí. Například emický popis léčebného rituálu vysvětluje, co si účastníci myslí, že se děje, nejen to, co by změřil biolog.

Emický vs. etický

• Emic: kategorie zasvěcených osob, významy a vysvětlení.
• Etika: kategorie outsidera, často srovnávací a analytické.
• Obojí je nezbytné; ani jedno není samo o sobě úplné.
• Dobrá etnografie se pohybuje mezi těmito dvěma.

Napětí mezi emickým a etickým je produktivní. Udržuje antropology upřímnými ohledně toho, čí znalosti prezentují.