Anemometr je přístroj používaný k měření rychlosti větru a často i směru větru v zemědělství a meteorologii. Nejběžnější typ, miskový anemometr, vynalezl v roce 1846 irský astronom John Thomas Romney Robinson; skládá se ze tří nebo čtyř polokulových miskových rámečků namontovaných na vodorovných ramenech, která se otáčejí kolem svislé osy, přičemž rychlost otáčení je úměrná rychlosti větru. Mezi další konstrukce patří lopatkový anemometr, anemometr s horkým drátem, zvukový anemometr a laserový Dopplerův anemometr. V zemědělství anemometry informují o plánování zavlažování, rozhodnutích o postřiku pesticidy, větrání skleníků, riziku větrné eroze a umístění větrolamů a větrných turbín. Ruční modely jsou běžné pro průzkum polí, zatímco pevné stožáry zaznamenávají nepřetržitá data pro výzkumné stanice a sítě precizního zemědělství. Moderní sonické anemometry měří trojrozměrné složky větru a používají se ve studiích vířivé kovariance toků uhlíku a vody v plodinách. Přesná data o větru pomáhají zemědělcům zabránit úletu postřiku, chránit citlivé plodiny a optimalizovat řízení mikroklimatu v sadech a vinicích.