Napříč kulturami se lidé obraceli k nejvyšší realitě, o níž se věřilo, že stvořila, udržuje a soudí svět. Tato realita se v anglicky mluvících monoteistických kontextech nazývá Bůh. Důraz na tento koncept se liší, ale soustředí se na konečnou moc, poznání a morální autoritu.

Klasický teismus popisuje Boha jako věčného, ​​všemohoucího, vševědoucího a dokonale dobrého. Personalistické tradice zdůrazňují vztah, modlitbu a smlouvu. Mystické cesty zdůrazňují nepopsatelnou jednotu přesahující všechny obrazy. Argumenty pro Boží existenci čerpají z kosmologii, morálky, náboženské zkušenosti a záměru; protiargumenty uvádějí zlo, božskou skrytost a úspěch naturalistického vysvětlení.

Víra v Boha formuje etiku, politiku, umění a osobní identitu miliard lidí. Ateismus a agnosticismus se definují ve vztahu ke stejnému konceptu. Jazyk o Bohu zůstává v lidské řeči zároveň nejvznešenějším i nejspornějším.

• Nejvyšší bytost považovaná za stvořitele a udržovatele
• Ústřední pro monoteistická náboženství
• Popsáno s atributy moci, znalostí a dobra
• Předmět uctívání, modlitby a teologické reflexe