Paměť je schopnost učení se v čase prostřednictvím kódování, ukládání a vyhledávání informací. Umožňuje minulým zkušenostem ovlivňovat současné chování a myšlení.

Psychologové rozdělují paměť na fáze a systémy. Senzorická paměť uchovává nezpracované vjemy po zlomek sekundy. Krátkodobá neboli pracovní paměť uchovává omezené množství informací po dobu několika sekund až minut, dokud jsou používány. Dlouhodobá paměť ukládá znalosti a zkušenosti po mnohem delší dobu, potenciálně po celý život. V rámci dlouhodobé paměti explicitní systémy podporují vědomé vzpomínání na fakta a události, zatímco implicitní systémy podporují dovednosti a podmíněné reakce.

Paměť je spíše rekonstrukční než reprodukční. Vybavování je ovlivněno podněty, aktuální náladou a následnými informacemi. Zapomínání může být důsledkem rozpadu, interference nebo selhání vybavování. Emoční vzrušení, opakování a smysluplná organizace posilují zapamatování. Poruchy, jako je amnézie a změny paměti způsobené stárnutím, odhalují zranitelnost těchto systémů.

Bez paměti by každý okamžik stál sám o sobě. S ní se zkušenosti hromadí do nepřetržitého já.