Ve sborové tvorbě se altová linka nachází pod sopránem a nad tenorem. Samotný hlas je nižšího ženského rozsahu, ačkoli v tomto rejstříku zpívají i někteří mužští kontratenoristé. Tón je často popisován spíše jako bohatý a vřelý než brilantní.

Altové party často nesou harmonii a vyplňují střed textury, zatímco soprán se ujímá melodie. V opeře a umělecké písni se termín mezzosoprán někdy překrývá s termínem alt, přesto zůstává sborové označení standardní. Skladatelé píší pro altový hlas opatrně a vyhýbají se extrémům, které napínají nízké tóny nebo tlačí příliš vysoko.

Mnoho dospělých sborů má více sopránů než altů, takže tato sekce je ceněna pro svou vyváženost. Sólový repertoár pro alt zahrnuje díla Bacha, Händela a pozdějších skladatelů, kteří oceňovali jeho osobitý kolorit.

• Nižší ženský zpěv
• Nachází se mezi sopránem a tenorem
• Často nese harmonické vnitřní linie
• Teplý, bohatý tón