Některé činnosti nesou odpovědnost i při opatrném jednání. Objektivní odpovědnost je právní odpovědnost za škodu, která nevyžaduje prokázání úmyslu nebo nedbalosti; žalobce stačí prokázat, že žalovaný spáchal regulovaný čin a způsobil škodu.

Mezi klasické případy patří mimořádně nebezpečné činnosti, určitá zranění zvířat a mnoho nároků na vady výrobků. Přestupky proti regulačním orgánům někdy ukládají objektivní odpovědnost z důvodů veřejného blaha. Možnosti obrany jsou ve srovnání s případy nedbalosti omezené, ačkoli příčinná souvislost a další prvky stále hrají roli.

Objektivní odpovědnost přesouvá náklady na nevyhnutelnou škodu na ty, kteří danou činnost vykonávají, a mohou ji lépe rozložit nebo se proti ní pojistit. Kritici tvrdí, že může nadměrně odrazovat od užitečného chování; zastánci zdůrazňují odškodnění obětí a bezpečnostní pobídky. Zákony a judikatura definují její přesný rozsah v každé oblasti.

• Odpovědnost bez prokázání zavinění nebo úmyslu
• Platí pro nebezpečné činnosti a některé produkty
• Stále vyžaduje kauzalitu a krytou škodu
• Omezená tradiční obrana z nedbalosti