Otroctví kdysi spoutalo miliony lidí napříč Atlantikem. Zrušení otroctví bylo organizované úsilí o ukončení obchodu s otroky a samotné instituce otroctví. Aktivisté, bývalí otroci, náboženské skupiny a politici prosazovali tuto věc prostřednictvím petic, knih, soudních sporů a veřejných shromáždění.

V Británii kampaň nabrala na síle koncem osmnáctého století a v roce 1807 zajistila konec transatlantického obchodu, po němž v roce 1833 následovala emancipace ve většině impéria. Ve Spojených státech se hnutí rozdělilo v taktice, přesto pomohlo zemi dotlačit k občanské válce a třináctému dodatku ústavy. Jinde se podobné boje odehrávaly za jiných právních a sociálních podmínek.

Abolicionisté čelili násilí, cenzuře a ekonomickému odporu ze strany těch, kteří profitovali z nucené práce. Jejich úspěch spočíval na vytrvalém organizování, morálních argumentech a měnících se politických kalkulech. Právní konec otroctví nevymazal jeho ekonomické a sociální dědictví, které i dlouho poté formovalo společnost.

• Hnutí za ukončení otroctví a obchodu s otroky
• V 19. století dosáhl významných právních vítězství
• Zapojili různé aktivisty a strategie
• Zůstaly nevyřešené otázky rovnosti a spravedlnosti