Horniny a sedimenty obsahují otevřené prostory, které mohou zadržovat tekutiny. Pórovitost je podíl objemu, který tyto dutiny zabírají, vyjádřený v procentech. Zahrnuje prostory mezi zrny, zlomy a dutiny vzniklé rozpouštěním.

Primární pórovitost vzniká během ukládání sedimentů nebo tuhnutí horniny; sekundární pórovitost se vyvíjí později v důsledku štěpení nebo zvětrávání. Dobře tříděné pískovce mohou mít pórovitost 20–30 procent; krystalické vyvřelé horniny mají často pórovitost pod 1 procento, pokud nejsou rozpukané.

Pórovitost určuje, kolik vody nebo uhlovodíků může hornina pojmout. V kombinaci s propustností řídí tok tekutin. Geologové a inženýři měří pórovitost laboratorními technikami na jádrech a pomocí geofyzikálních karotáží z vrtů. Zhutňování a cementace postupně snižují pórovitost s hloubkou a časem.

• Procento prázdného prostoru v hornině nebo sedimentu
• Řídí kapacitu skladování tekutin
• Může být primární nebo sekundární
• Sníženo zhutněním a cementací