Rým je souvislost zvuků mezi slovy nebo jejich zakončení. Je to jeden z nejznámějších rysů poezie, i když ne všechny básně se rýmují. Když funguje, rým vytváří pocit vzoru a dokončení. Díky němu je jazyk zapamatovatelný.

Rým může být přesný, jako „kočka“ a „klobouk“. Může být sklonený, jako „kočka“ a „dětská postýlka“. ​​Může být vnitřní, v rámci jednoho řádku, nebo vnější, na konci řádků. Může být mužského rodu (důraz na poslední slabiku) nebo ženského rodu (důraz na předposlední slabiku). Rýmové schéma je vzor rýmů na konci řádků, obvykle označený písmeny. Dětská poezie se na rým silně spoléhá, ​​protože pomáhá s memorováním a předvídáním. Ve vážné poezii se rým může zdát příliš úhledný, a proto mnoho moderních básníků dává přednost volnému verši. Ale když je rým použit dobře, může překvapit a potěšit.

Typy

• Perfektní: kočka/klobouk
• Sklon: kočka/dětská postýlka
• Vnitřní: v rámci řádku
• Oko: vypadá podobně, ale zní jinak, jako láska/pohyb