Šroubování spojuje konstrukční prvky pomocí šroubů a matic. Je to jedna z hlavních metod spojování ocelových prvků. Šroub prochází otvory ve dvou nebo více deskách a matice jej utahuje, aby desky k sobě sevřela. Spojení přenáší zatížení třením, ložiskem nebo tahem, v závislosti na typu šroubu a konstrukci. Šroubové spoje lze sestavit v terénu, zkontrolovat a v případě potřeby rozebrat. Proto jsou běžné v ocelových konstrukcích.

Šrouby se dodávají v několika třídách a typech. A325 a A490 jsou vysokopevnostní konstrukční šrouby používané v ocelových rámech. Utahují se na specifikované napětí, často pomocí momentového klíče nebo metodou otáčení matice. Kotevní šrouby se zabetonují k uchycení sloupů a zařízení. Šrouby s okem a U-šrouby slouží specializovaným účelům. Průměr šroubu, délku, závit a povrchovou úpravu specifikuje inženýr.

Šroubové spoje mají oproti svařovaným výhodu. Jejich montáž je rychlejší. Nevyžadují certifikované svářeče. Lze je kontrolovat vizuálně. Dokážou vyrovnat drobné nesouososti způsobené nadměrně velkými nebo drážkovanými otvory. Mohou se však uvolnit vibracemi, takže mohou vyžadovat pojistné podložky nebo těsnicí prostředek na závity. A pokud jsou poddimenzované, mohou selhat ve střihu nebo tahu. Spoj je jen tak pevný, jako jeho nejslabší součást, a často je to šroub.