Na konvenčním politickém spektru pravice upřednostňuje tradici, zavedené instituce, společenský řád a skepticismus vůči rovnostářské restrukturalizaci. Přesné priority se v jednotlivých zemích liší a sahají od liberalismu volného trhu až po náboženský nebo nacionalistický konzervatismus.

Pravicové strany obvykle hájí soukromé vlastnictví, národní suverenitu a konvenční společenské normy. Mohou podporovat hierarchické instituce a bránit se rychlým kulturním změnám. Existuje vnitřní napětí mezi tržně orientovanými a tradicionalistickými frakcemi a mezi umírněnými konzervativci a radikálnějšími pravicovými hnutími.

Volební síla pravice často spočívá v koalicích obchodních zájmů, kulturně konzervativních voličů a regionů, které se cítí být zanechány pozadu ekonomickými nebo demografickými změnami. Kritici spojují pravici s nerovností a vyloučením; zastánci ji spojují se stabilitou, prosperitou a kulturní kontinuitou. Stejně jako u levice se hranice úctyhodné pravice posouvá s politickými okolnostmi.

• Orientace upřednostňující tradici a řád
• Chrání majetek a zavedené instituce
• Zahrnuje tržní a tradicionalistické prvky
• Soutěží se zbytky rovnosti a změny