Velké organizace se někdy rozhodnou, že mohou financovat určité ztráty levněji než pojišťovna. Samopojištění je praxe odkládání finančních prostředků nebo spoléhání se na peněžní tok k úhradě ztrát, které by jinak byly kryty komerčním pojištěním.

Formální programy samopojištění často zahrnují specializované svěřenecké fondy nebo kaptivní pojišťovny, ujednání o správě pojistných událostí a pojistněmatematické studie financování. Neformální samopojištění je jednoduše rozhodnutí ponechat si riziko bez zvláštního financování, což může organizaci vystavit riziku hromadění ztrát.

Samopojištění funguje nejlépe pro vysoce frekvenční expozice s nízkou až střední závažností, u kterých má organizace předvídatelné zkušenosti se ztrátami a dostatečnou finanční stabilitu. Nad rámec samopojištění se obvykle sjednává doplňkové pojištění, aby se ochránilo před závažnými událostmi. U některých pojistných linií, jako jsou například pracovní pojištění, může být vyžadován souhlas regulačních orgánů.

• Financování ztrát interně namísto nákupu pojištění
• Může používat trusty, zajatce nebo čistou retenci
• Vhodné pro předvídatelné vzorce ztrát
• Často v kombinaci s nadměrným pojištěním