Chytrá smlouva je kód, který běží na blockchainu. Spustí se automaticky, když jsou splněny podmínky. Žádný právník, žádný notář, žádný úschovní agent. Kód je dohoda. Pokud pošlete 1 ETH do smlouvy, která slibuje zaslání zpět tokenu, smlouva to buď splní, nebo transakce selže. Neexistuje žádná střední cesta a nikdo, na koho se odvolat. Tato konečnost je pointou. Je to také riziko. Chyby v chytrých smlouvách vedly ke ztrátám stovek milionů dolarů. Hack DAO v roce 2016 vyčerpal 60 milionů dolarů. Zmrazení peněženky Parity uzamklo 150 milionů dolarů. Kód je zákon a zákon může mít chyby.

Ethereum představilo chytré smlouvy v roce 2015. Nejběžnějším jazykem je Solidity. Vývojáři napíší smlouvu, otestují ji na testovací síti, auditují ji a nasadí. Po nasazení je smlouva neměnná, pokud neobsahuje mechanismus aktualizace. Tento mechanismus aktualizace představuje riziko centralizace. Pokud jedna peněženka může smlouvu změnit, smlouva není skutečně decentralizovaná. Většina hlavních DeFi protokolů používá k řízení aktualizací peněženky s více podpisy nebo hlasy pro správu. Kompromis mezi neměnností a upgradovatelností je jedním z ústředních napětí v návrhu chytrých smluv.

Základy chytrých smluv

• Samospouštěcí – spustí se automaticky, když jsou splněny podmínky
• Neměnný – nelze jej po nasazení změnit, pokud k tomu není navržen
• Transparentní – kód je na blockchainu veřejně dostupný
• Auditovatelné – logiku si může prohlédnout kdokoli

Přečtěte si smlouvu, než s ní začnete interagovat. Pokud neumíte přečíst kód, najděte si někoho, kdo to umí. Nebo se držte protokolů, které byly auditovány a ověřeny v praxi.