„Jako nakupující si chci uložit svou platební metodu, abych příště mohl zaplatit rychleji.“ To je uživatelský příběh. Je to věta, ne specifikace. Agilní softwarové týmy je píší na kartičky nebo lepící papírky. Formát nutí autora pojmenovat roli, cíl a důvod. Zaměřuje se na osobu, která danou funkci skutečně použije, nikoli na schéma databáze.

Uživatelské příběhy zpopularizovali Kent Beck a Ron Jeffries koncem 90. let. Jsou záměrně neúplné. Karta je příslibem konverzace. Vývojáři, designéři a produktoví manažeři probírají detaily. Kritéria přijetí se přidávají později. Příběh, který je příliš rozsáhlý, se nazývá epický. Příběh, který je příliš vágní, je chyba, která čeká na to, až se stane.

Tři C

• Card: psaný příběh, dostatečně krátký, aby se vešel na papír.
• Konverzace: diskuse, která vyplňuje mezery.
• Potvrzení: testy, které dokazují, že to funguje.

Dobré příběhy jsou nezávislé, obchodovatelné, cenné, vážené, malé a testovatelné. Zkratka je INVEST. Není to náboženství. Některé týmy píší příběhy jako pracovní příběhy: „Když se opozdím, chci zaplatit jedním klepnutím, abych nezmeškal vlak.“ Stejná myšlenka, jiný rámec.