Oceánské proudy zřídka tečou přímočaře. Klikají a často odtrhávají rotující vodní útvary známé jako víry. Tyto útvary mají průměr od několika kilometrů do stovek kilometrů a mohou přetrvávat měsíce, přičemž přenášejí teplo, sůl, živiny a organismy daleko od svého původu.

Mezoměřítkové víry, oceánské analogie meteorologických systémů, dominují kinetické energii oceánu. Jsou viditelné na satelitních mapách výšky a teploty mořské hladiny jako kruhové anomálie. Cyklonální a anticyklonální víry mají opačné účinky na termoklinu a na biologickou produktivitu; některé zvyšují množství živin a stimulují růst fytoplanktonu na svých okrajích nebo ve středu.

Víry rozvíří oceán, čímž přispívají k míchání a přenosu vlastností přes průměrné dráhy proudění. Komplikují interpretaci řídkých pozorování a musí být reprezentovány nebo parametrizovány v klimatických modelech. Satelitní data s vysokým rozlišením a autonomní plováky výrazně zlepšily schopnost sledovat jednotlivé víry a kvantifikovat jejich kumulativní dopad.

Jeden velký vír dokáže přenést více vody než mnoho velkých světových řek dohromady.