Nanorobot pracuje v nanoměřítku, měřeném v miliardtinách metru. Je menší než virus, menší než vlnová délka viditelného světla. V tomto měřítku nejsou roboti miniaturní stroje s převody a motory. Jsou to molekuly nebo molekulární sestavy určené k provádění určité funkce.

Příroda již staví nanoskopické stroje. Ribozom je molekulární sestavovač. ATP syntáza je rotační motor. Kinesin se pohybuje po mikrotubulech. Vědci tyto návrhy kopírují. DNA origami skládá řetězce DNA do tvarů. Molekulární motory přeměňují chemickou energii na pohyb. Některé nanoroboty jsou drobné částice, které reagují na magnetická pole nebo světlo.

Přístupy nanorobotů

• Na bázi DNA: samouskládací struktury pro podávání léků.
• Molekulární motory: syntetické nebo biologické, poháněné ATP.
• Magnetické nanočástice: řízené vnějšími poli.
• Světlem řízené: aktivované specifickými vlnovými délkami.
• Hybridní: kombinace biologických a syntetických složek.

Nanoroboti jsou většinou předmětem výzkumu. Dlouhodobým cílem jsou lékařské aplikace: robot, který plave krevním řečištěm, identifikuje rakovinnou buňku a uvolňuje lék pouze tam. To by eliminovalo vedlejší účinky chemoterapie. Mezi další aplikace patří čištění životního prostředí, molekulární výroba a výpočetní technika na molekulární úrovni. Výzvy jsou obrovské. Jak poháníte nanorobota? Jak ho ovládáte? Jak s ním komunikujete? Jak jich postavíte miliardy? Žádná z těchto otázek není vyřešena. Tato oblast je v rané fázi vývoje, ale příslib je velký. Stroj o velikosti molekuly, který dokáže opravovat buňky nebo vytvářet materiály, je silná myšlenka a pomalu se stává skutečností.