Spokojenost je stav klidného a uspokojivého pocitu s vlastními okolnostmi. Není to totéž co štěstí. Štěstí závisí na okolnostech. Spokojenost závisí na postoji. Spokojený člověk může být spokojený i v těžkostech. Nespokojený člověk může být nešťastný i v hojnosti. Spokojenost je ctnost. Učí se. Praktikuje se.

Apoštol Pavel psal o spokojenosti. Řekl, že se naučil být spokojený v každé situaci. Věděl, jak být pokořen a jak hojně žít. Všechno dokázal skrze Krista, který ho posiloval. Spokojenost není pasivita. Není to rezignace. Je to důvěra. Je to víra, kterou Bůh poskytuje. Je to přijetí toho, co je. Je to svoboda od závisti a chamtivosti.

Spokojenost v písmu

• Filipským 4:11-13: naučili se být spokojeni.
• 1 Timoteovi 6:6: Zbožnost se spokojeností je velkým ziskem.
• Židům 13:5: Buďte spokojeni s tím, co máte.
• Žalm 23: Hospodin je můj pastýř, nic mi nebudou chybět.
• Přísloví 19:23: Bázeň před Hospodinem vede k blahobytu.

Spokojenost je protikulturní. Reklama nám říká, že potřebujeme víc. Sociální média nám ukazují, co nám chybí. Srovnávání plodí nespokojenost. Spokojenost se brání. Říká: tohle stačí. Říká: Mám, co potřebuji. Říká: Jsem vděčný. Spokojenost není uspokojení se s realitou. Neznamená to, že přestáváme růst. Znamená to, že přestáváme usilovat o to, co nepotřebujeme. Znamená to, že si užíváme to, co máme. Znamená to, že důvěřujeme Bohu ohledně budoucnosti. Spokojenost je dar. Je to také disciplína. Musí se pěstovat. Musí se si ji vybrat. Je to tajemství pokojného života. Pavel řekl, že se to naučil. I my se to dokážeme naučit.